Neo-sokratovský rozhovor


Skupina 5 až 12 účastníků řeší konkrétní etickou, filosofickou či matematickou otázku za pomoci facilitátora. Rozhovor může trvat 1-5 dní.

Životní zkušenost

Účastníci společně rozebírají své skutečné zážitky a zkušenosti s daným tématem. Obecnější odpověď je vždy ukotvena ve vlastní zkušenosti.

Vzájemné porozumění

Účastníci usilují o to, aby si skutečně porozuměli, snaží se vyjadřovat jasně a pro ostatní srozumitelně. K tomu jim pomáhá ověřujícími otázkami i lektor.

Konsensus

Skupina společně vytváří a kriticky ověřuje své poznání. Cílem rozhovoru je najít společnou a pro všechny pravdivou odpověď na výchozí otázku, nejen sdílet různé názory.

Pokud raději posloucháte než koukáte, pusťte si záznam z ArtCafé na radiu Vltava z 9.3.2021. Rozhovor o filosofických rozhovorech vedla dlouholetá účastnice Tereza Lišková. 

Jak rozhovor probíhá?

Účastníci diskutují o vybraném tématu s pomocí zažité zkušenosti a lektor je doprovází rozhovorem, dbá na to, aby se tématu drželi, rozuměli si a planě netlachali. 

Objevujeme bez autority

Účastníci nepotřebují žádné formální vzdělání, vychází jen ze své zkušenosti. Nemusíte tedy znát žádné slavné filosofy ani jejich teorie. Je jen na vás, jak bude rozhovor probíhat a co objevíte! 


Postupujeme společně

Na konci každého probíhá tzv. metarozhovor, při němž je možné skupinovou práci rozebrat a navrhnout zlepšení spolupráce.

Co dělá lektor

Úkolem lektora je starat se o to, aby probíhal užitečný rozhovor na zvolené téma - pomáhá účastníkům, aby si si lépe naslouchali a rozuměli, sleduje obsahovou linku rozhovoru a pomáhá s případnými problémy ve skupinové dynamice. Do rozhovoru se obsahově nezapojuje.

Historie sokratovského rozhovoru ve 20. století

Rozhovor označujeme někdy i jako Neo-sokratovský pro odlišení od původních rozhovorů, které vedl Sókrates.

V současnosti je sokratovský rozhovor využíván v různých zemích pro různé skupiny: např. ve Španělsku jej využívali doktoři pro řešení etických témat, v Německu probíhaly rozhovory ve věznici s dlouhodobě odsouzenými, v Holandsku je rozhovor využíván pro firemní školení. Pochopitelně všude je rozhovor využíván ve školách: pro žáky základních i středních škol, případně na VŠ. (Německo, Bulharsko, Rakousko, Itálie, Velká Británie). 

Metodu moderního sokratovského rozhovoru ustanovil Leonard Nelson (1882-1927) ve 20. letech 20. století (Přednáška v Göttingen v roce 1922). Leonard Nelson byl prof. filosofie na universitě v Göttingen. Byl také politikem a pedagogem. K jeho nejvýznamějším pedagogickým počinům patří bezpochyby rozvinutí sokratovské metody. Spolu s Minnou Specht Založil školu ve Walkenmühle u města Melsungen v Hesensku, kde byli touto metodou vzděláváni žáci ve věku 12 - 20 let. V Nelsonově pojetí šlo hlavně o politické vzdělání.

Škola ve Walkenmühle byla zrušena Hitlerem v roce 1933. Za zmínku stojí, že ze studentů, kteří ústavem prošli se téměř nikdo nenechal zmást fašistickou ideologií. Jeho výchovný pokus ocenil i Karl Popper: "Zdá se, že Leonard Nelson (...) měl jedinečnou schopnost vychovávat a vybírat muže a ženy, kteří přes největší nebezpečí a pokušení zůstali věrni své věci."

Mezi Nelsonovy žáky a spolupracovníky patřil také Gustav Heckmann (1898-1996). Gustav Heckmann vystudoval podobně jako Leonard Nelson matematiku, fyziku a filosofii na univerzitě v Göttingen a to u Maxe Borna a L. Nelsona. Oproti očekávané profesi fyzika se v roce 1924 rozhodl věnovat se spíše dráze pedagogické a začít učit na škole ve Walkenmühle. Heckmann věnoval rozvíjení metody a její výuce celý svůj život. Poté, co byla škola uzavřena, odešel Heckmann spolu s Minnou Specht a žáky do exilu do Dánska a později Anglie. Díky tomu se sokratovský rozhovor uchytil také v těchto zemích.

Po válce ztratila sokratovská metoda svůj silně politicky zaměřený charakter, který prosazoval Nelson. Když byla v roce 1949 obnovena činnost PPA, nebyla už ve spojení s žádnou politickou stranou.

Heckmann působil po svém návratu do vlasti od roku 1946 jako pedagog v Hannoveru, reformoval tradici sokratovských rozhovorů a v 60. letech spolu s Ernou Blencke a svou ženou Charlotte Heckmann obnovili sokratovské semináře. Tentokrát se konaly hlavně na zámku Schwöbber u Hameln, kde bylo v praxi vedení sokratovských rozhovorů vzděláno dalších zhruba 25 lektorů.

Lektoři se sdružují v organizaci "Gesellschaft für Sokratisches Philosophieren", pořádají odborná sympozia a podporují vydávání sokratovské literatury. GSP má sídlo v Hannoveru a úzce spolupracuje s "Philosophisch-Politische Akademie" (PPA), která sídlí v Bonnu. Tato organizace podporuje tradici kritického myšlení vázanou na filosofy Kanta, Friese a Nelsona.

Na mezinárodní úrovni spolupracuje PPA také s anglickou "The Society for the Furtherance of the Critical Philosophy" (SFCP) a společně pořádají mezinárodní konference.

Sokratovský rozhovor není v současné době spojován jen s filosofií, účastní se ho také například pedagogové, lidé, jejichž profese vyžadují týmovou práci, psychologové apod.

A kde je sakra ten Sókrates?

Sókratovi se obvykle vyčítá jeho sugestivní dotazování, které dovoluje partnerům jen obdivně vykřiknout na povolených místech. Leonard Nelson se inspiroval Sókratem především v tzv. umění maieutiky, tedy porodním umění

Velmi přehledně a srozumitelně vysvětluje podstatu a význam dialogu pro Sókrata Jaroslav Novotný ve článku Umění rozmluvy v dialogu Gorgias.

I v moderním sokratovském rozhovoru totiž vystupuje lektor v pozici průvodce, který pomáhá účastníkům k vlastnímu myšlení. Sokratovským prvkem moderního rozhovoru je také otevřenost vůči všem myšlenkám a rozvoj vlastního myšlení bez vnějších autorit.

Máte-li potřebu doprovodné literatury, mrkněte na odkazy a materiály níže.